Jak nakupovat
Knižní tipy
Frank Herbert – Písek a koření Duny
Duna je epos science-fiction, který patří mezi nejdůležitější (možná zároveň i nejlepší) romány tohoto žánru. Pokud čekáte klasického zástupce této kategorie, přeplněného přemoudřelými počítači, mimozemskými rasami a nebo snad jste milovníci neotřesitelných hrdinů s laserovou pistolí nízko u pasu, připravte se – Herbertovy knihy přímo definují podžánr soft SF a místo na akademicky přesné popisy technologií věků budoucích, se zaměřuje na vývoj samotného člověka a jeho místo ve vesmíru. Herbertovo dílo je vědeckotechnickou literaturou, která si pohrává s filozofií, politikou, náboženstvím a v neposlední řadě i ekologií.
„Když kráčíš po noži, musíš si dát pozor, jak kladeš nohy.“
Děj se odehrává ve velmi vzdálené budoucnosti, kdy lidské pokolení dávno opustilo rodnou planetu. Nevydalo se však cestou technologického pokroku. Po vleklé válce s umělou inteligencí, je jakýkoliv přístroj schopný složitějších úkonů tabu a člověk se tak vydává cestou sebepoznání a rozšíření schopností svého vědomí. Herbertův román tak mimoděk nestárne a zůstává stále aktuálním.
Hlavní příběhovou linkou je příchod rodu Atreides na pouštní planetu Arrakis, aby převzal po rodu Harkonnenů dohled nad těžbou nejcennější komodity vesmíru – kořením. Koření, melanž, je drogou prodlužující život, která zároveň rozvíjí mimosmyslové vnímání a umožňuje meziplanetární cestování. Rozbíhá se tak složitý příběh intrik, zrady a politikaření, do které zasahuje hned několik velkorodů a samostatných frakcí. Jednou z těchto frakcí jsou domorodí Fremeni, pouštní národ který si z počátku jako jediný uvědomuje, že největší hodnotu na Arrakisu nemá melanž, ale voda.
„Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.“
Co dělá z Herbertova vyprávění mistrovské dílo je jednoznačně jeho propracovaný svět. Frank Herbert jednak dopodrobna popisuje svou vyprahlou planetu, ale hlavně náboženské zvyky a kulturu pouštního národa. Po pár stranách se tak cítíte jako antropolog při prvním kontaktu s cizím domorodým kmenem a chcete se neustále dozvědět víc. Právě na pouštních Fremenech rozpracovává své druhé nosné téma a to ekologii a vliv člověka na své okolí. V Herbertově době téma ekologie a hospodaření s vodou bylo bohužel spíše na okraji zájmu, dnes je však pro lidstvo krutou realitou a román se v tomto ohledu stal nadčasovým. Dalším důležitým prvkem je náboženský a filozofický přesah knihy. Herbert sám byl ovlivněn zen-budhismem a tento vliv nalezneme i v jeho díle (samozřejmě s nádechem islámského náboženství a jeho názvosloví, které ladí lokalitě, ve které se zápletka odehrává). Velkou váhu zde má i postava „spasitele“ a proroctví budoucnosti. Ať z pohledu Bene Gesseritu a jejich šlechtitelského programu, nebo Fremeny dlouho očekávaného příchodu Muad'Dib a záchrany Arrakisu.
„Současnost je rozptýlení, budoucnost je sen, jen paměť může odhalit význam života.“
Samotnou inspirací pro román Duna, byly dle slov autora, podklady které získal pro článek o oregonských pouštních dunách. Článek sice nebyl nikdy dokončen, ale poskytl inspiraci pro knihu. Herbert začal sbírat materiál pro dílo v roce 1959 a po šesti letech spatří světlo světa u vydavatele Chilton Company (předtím vyšla nepřepracovaná verze ve dvou částech pro časopis Analog v roce 1963 a 1965). Duna se stává knižním bestsellerem a získává ocenění Nebula. Frank Herbert navazuje na tento úspěch a postupně vydává několik dalších knih: Dune Messiah (1969), Children of Dune (1976), God Emperor of Dune (1981), Heretics of Dune (1984), Chapterhouse: Dune (1985).
V roce 1986 však zasáhne ruka osudu a Frank Herbert nás opouští. Na jeho dílo navazuje jeho syn Brian Herbert a spolu se spisovatelem Kevinem J. Andersonem pokračují v odkazu Duny. Nutno dodat, že velmi zdařile a s věrností původní předloze Franka Herberta (z mého pohledu je u Briana s Kevinem kladen menší důraz na těžká společenská témata a děj je tak svižnější – což ale není ke škodě a styl psaní je i tak velmi podobný). Nejprve se tato autorská dvojice připravuje na zděděný odkaz několika velmi vydařenými prequely, až si nakonec dodává odvahy a navazuje na hlavní dějovou linku knihou Hunters of Dune (2006) a Sandworms of Dune (2007).
Je velmi těžké shrnout toto veledílo sci-fi do jednoduchého závěru. Je to dílo s obrovským přesahem a dovolím si tvrdit, že pro fanouška žánru povinností. Ale i pro čtenáře nezatíženého tímto druhem literatury, dílem velmi inspirativním a podněcujícím k zamyšlení. Určitě by nemělo chybět v žádné knihovně.
Filmová zpracování
Herbertova Duna se dočkala i několika více, či méně zdařilých filmových adaptací.
První nerealizovaný pokus (1975) si připsal Alejandro Jodorowsky, který Dunu pojal vskutku megalomansky. Hlavní postavu Paula měl hrát jeho syn Brontis, kterého nechal velmi intenzivně trénovat bojová umění a boj s nožem v pouhých 12 letech (každý den 6 hodin po dobu dvou let až do finálního ukončení projektu). Do role císaře plánoval obsadit Salvadora Dálího (s velmi štědrým hodinovým honorářem). Roli Vladimira Harkonnena měl ztvárnit Orson Welles (který souhlasil až poté, co mu byl přislíben jeho oblíbený francouzský šéfkuchař po celou dobu natáčení). Kostýmy a kulisy připravoval Jean Giraud (Moebius) a H. R. Giger, hudbu měla složit skupina Pink Floyd. Jednalo by se skutečně a psychedelickou megapodívanou, jen kdyby velká část rozpočtu nepadla již před samotným úderem první klapky a našlo se studio, které by Jodorowského vizi 14 ! hodin dlouhého filmu podpořilo.
Asi nejvíce diskutovaný je počin režiséra Davida Lynche z roku 1984, kterému byla předána štafeta a do kin vstupoval s na tu dobu obrovským rozpočtem. Nezaznamenal však u amerického publika větších kasovních úspěchů a ve výsledku se jednalo o velké zklamání od kterého se distancoval i samotný Lynch - mezi fanoušky však zůstává kultovním snímkem (a to nejen díky obsazení Stinga).
S dalším zpracováním si musíme počkat až na rok 2000, kdy vychází televizní minisérie Frank Herbert's Dune, na kterou navazuje další minisérie Frank Herbert's Children of Dune z roku 2003 (mimochodem, natáčelo se v České republice a zahrálo si v ní i mnoho českých herců).
A konečně se dostáváme ke zpracování, pod kterým má svůj podpis Denis Villeneuve. Jeho Duna (2021, druhá část je plánovaná na rok 2023) spustila novou vlnu zájmu o Herbertův odkaz, která přivedla novou generaci fanoušků a za odměnu mu vynesla dva Oskary (nejlepší film a scénář).
Frank Herbert
(* 8. října 1920, Tacoma, Washington - + 11. února 1986, Madison, Wisconsin)
celým jménem Franklin Patrick Herbert Jr. byl americký spisovatel, který se proslavil zejména svým románem Duna. Vystudoval University of Washington v Seattlu. Živil se jako reportér, redaktor, profesionální fotograf, kameraman a profesor na univerzitě tvůrčího psaní. Zemřel na rakovinu slinivky ve věku 65let.
Brian Herbert
(* 29. června 1947, Seattle, Washington)
celým jménem Brian Patrick Herbert je synem amerického sci-fi spisovatele Franka Herberta. Po smrti svého otce se spojil s Kevinem J. Andersonem a pokračují ve tvorbě ságy.
Kevin J. Anderson
(* 27. března 1962, Racine, Wisconsin)
celým jménem Kevin James Anderson je americký spisovatel. Napsal průvodní romány pro Star Wars, StarCraft, Titan A.E., Akta X, jako spoluautor se podílel na románu Duna. Je původním autorem série Sága sedmi sluncí. Prodal více než 20 milionů knih ve 30 jazycích.
Odkazy na další knihy v nabídce:
